!!! Víkendový seminář návratu k sobě samým 30.7 - 1.8. 2010  !!!

Vítáme vás na stránkách Obláčkovství.

Tyto stránky vznikly z našeho společného hledání a přání předávat dál to, co jsme sami poznali ve svých životech jako důležité, smysluplné a především účinné.

Existuje spousta metod a cest k tomu, jak nacházet vnitřní klid, jak být spokojenější se svými životy, jak prožívat pěkné a harmonické vztahy se svými blízkými.

My vám nenabízíme nic, o čem bychom nebyli přesvědčeni na základě svých zkušeností, že to účinně funguje.

Proč „Obláčkovství"?

Tento pojem vymyslel Jaromír a začal již dříve praktikovat ve svém životě.  Slovo vyjadřuje myšlenku:  „Žij svůj život jako obláček"...pluj svým žitím, nespěchej, prožívej naplno každý moment.  Netlač na situace a na lidi, nevyvolávej v sobě napětí, které tě žene jednat afektivně a vnáší negaci do tvého života a tím i do životů druhých… Ztiš svoji mysl, své emoce a naslouchej… 

Co jsou slova, která se neustále honí naší hlavou, naší myslí, slova která vyslovujeme? Jsou to naše prodloužené myšlenky…. Máme jich v sobě velmi mnoho a jsme neustále s nimi. Přitom často ani nevíme, že právě ony nám zabraňují na cestě k trvalému štěstí, k návratu k sobě samým.

Jak z tohoto bludného kruhu ven? Jak poznat sebe? A kdo vlastně jsme my? Co je to vlastně naše Já.

Logicky vzato, tak jak to běžně chodí, v naší mysli se ztotožňujeme právě s těmi slovy, s různými myšlenkami, dokonce i s pocity a emocemi. Ve všech aspektech běžného života toto všechno používáme a vlastně se s tím neustále shodujeme a vším tímto se i zaobíráme.

Kdo se s tím ale zaobírá? Je to stále jen a jen ta naše mysl. Je velice chytrá, vykutálená, stále si na nás vymýšlí nové věci.

Přebírá?  Nové?  Myšlení?

Jsou to jen a jen poznatky lidí, společnosti, učitelů, politiků ba i rodičů apod.

Takže je to začarované prázdné bloudění.

Můžeme si myslet na cestě životem cokoliv… Že máme k dispozici spousty minulých životů, či život jenom jeden, ale stále platí, že je to zase jen v té naší lstivé mysli.

Takže my musíme jít až za ni, za naši mysl. Jinak se nám budou dít v životě stále stejné situace, přicházet stále stejné problémy a my je budeme řešit stále stejně, nebo jen v jiných úpravách, tzn. obdobně a přitom bez nějakého úspěchu v našem čekání na tolik očekávaný klid uvnitř nás.

Mezilidské vztahy nejsou vůbec ideální, ba přímo bych řekl, že jsou ohavné, devastující absolutně vše v našich životech. Můžeme prožívat se svými nejbližšími plno radostných chvil, ale oni se nám však nestanou dveřmi, kterými bychom měli dojít k sobě, do svého nejhlubšího nitra. Můžou nám pomoci ukázat směr, můžou nám nastavit zrcadlo…To je ale vše. Jinak od nich nemůžeme a vlastně ani nesmíme nic očekávat. Na vše se díváme povrchem, nejdeme do větší hloubky, přijímáme jen to, co je nám předkládáno a nechceme jít do těch hlubin kvůli svému strachu.

A přitom toužíme po kráse a po vnitřním klidu. Nevidíme ten rozpor, který tímto počínáním vzniká, který nás stále více a více pohlcuje a my jen umíme přihlížet a mlátit kolem sebe. Tolik energie tím spálíme, tolik nás to stojí sil. Zdůrazňuji, že stačí jen se podívat k sobě a ne se neustále zabývat jen a jen okrajem, který nám nic nedá, který nás jen omezuje a bere nám veškerou krásu, kterou bychom mohli prožívat.

To nejhlubší je opravdu v nás samotných, je ukryto velice hluboko. Kdo jiný by to ale měl objevit, než my sami?

Díváme se na své okolí a přizpůsobujeme se okolnímu světu, který je velmi nezdravý až patologický. My sami se musíme stát celistvými a uvědomělými.

Postupně, když se tím vším začínáme zaobírat, se nám může stát, že se nám naše okolí začne vysmívat a opět nás strhávat zpět do toho vyumělkovaného světa.

Tyto stránky a akce a služby, které zde nabízíme, nás mohou vést k většímu sebepoznání, nabytí vnitřního klidu, prožívání trvalého štěstí. Všichni jsme na cestě a je příjemné se na této cestě občas společně povzbudit a načerpat síly.